Loučí se a končí

1. 09. 2010, 2:02 · Ze života

ikonkaHluboký nádech a skok do vody. Po pěti a čtyřech letech jdu zase zkoušet něco (staro)nového.

Poslední den prázdnin byl můj poslední den v Quentinu po přesně pěti letech zaměstnání ve firmě a po více než jedenácti letech práce pro firmu. V červnu jsme se po několika odkladech definitivně rozhodl a začal se balit. Tedy obrazně, většinu krámů jsem do tři krabic zabalil až včera a dneska, mezítím co jsem kolegům pomáhal s instalací nového mailserveru a routeru. Musím říct, že to byl osvobozující pocit vědět, že za problémy, které s tím jsou, už nejsem zodpovědný já.

Po pěti letech byla potřeba změny povahy zaměstnání už dost akutní a tak se budu vracet k tomu, co jsem zatím v životě dělal nejvíc – snažit se prodávat písmenka za peníze. A k tomu nějaká ta správa sítí a poradenství a integrace, ať zúročím, co jsem se nového naučil o Mac OS X (Serveru).

Poslední den prázdnin by byl čtvrtým výročím našeho vztahu s Veronikou. Bohužel, dokopali jsme to pouze na metu 3 roky a 51 týdnů a minulé úterý se rozešli. Zatímco odchod z Quentinu beru jako do určité míry úlevu, toto je spíš ztráta. Léto bylo náročné, o jeden z “pilířů” každodenního života jsem se připravil dobrovolně odchodem z práce, a druhý se začal shodou okolností v ten samý okamžik pozvolna drolit. Ne moc dobré prázdninové kulisy. Do toho jsem si na poslední společné dovolené na začátku července zlomil ruku v lokti a pět týdnů pobíhal se sádrou od ramene po dlaň. Nutno dodat, že Veronika se o mě obětavě starala, když bylo potřeba.

Dva měsíce “drolení” udělaly svoje a tak jsem s překvapením zjistil, že největší ztrátou jsou pro mě “rituály”, na které jsem si za tu dobu zvykl. Budu se muset učit nové. Belkar, mladší kocour, má pro rituály pochopení – když se dívám na nějaký film nebo seriál (v posledním týdnu jsem “sjel” Dextera), nebo když píšu na MacBooku jako právě teď, přijde se uvelebit na mě a přede a vrní, až skoro nadšením vrká. Dřív to nedělal, zajímavé.

Budu se učit vařit. Budu pracovat převážně doma, navíc Chodov je pravděpodobně jedno z nejhorších míst co se týká hospod v Praze (zlatá Novodvorská!), takže je nezbytné umět se postarat. Teď nemyslím hodit flákotu masa na pánev, ale naučit se rozumná jídla. S hemenexem si do konce života asi nevystačím. Doporučili mi Kuchařka pro dceru, prý pěkně od úplných základů. Třeba ze mě bude druhý Pohlreich (nebo spíš Babica?).

Budu se učit jezdit. Ano, ve svém pokročilém věku stále nemám řidičák, ale jelikož ho Veronika měla, zvykl jsem si na pohodlí cestování po ČR vozem. Všude se dá dostat nějak jinak, ale když jsem zjistil, že na Šumavu do Antýglu to sockou trvá +- pět hodin… :(. Každopádně, byli jste varování.

Budu se taky učit lépe fungovat na volné noze. Pokud budu za pár let někde zoufale hledat místo, bude zjevné, že jsem se opět nic nenaučil.

Takže od zítřka opět “nový život”.

Snad se nebudete zlobit, že si na to chvíli přispím.

PS: Přestože jsem ublognutí nazval “Loučí se a končí”, je zjevné, že důležitější je co začíná, než co končí. A začíná také nový život kapely Vltava – například 30. zaří v Akropolis.

PPS: A také takhle mám víc času na hraní si s novým iPhone 4. Zatím jen půjčený od TMO, ale jelikož můj stařičký původní iPhone odchozí do věčných lovišť, upgrade je v podstatě nevyhnutelný. Let’s FaceTime!

Trvalý odkaz na tento příspěvěk

  1. Tak good luck, chlape. (Už líp chápu to tvoje vypružení :)

    BTW, na začátek vaření doporučuju Jamieho Olivera. Já se na něm taky učil – vaří děsně jednoduše, rychle, tolerantně. Má to postavený hodně na italský kuchyni a je to proklatě dobrý. Ideálně si sežeň Oliver’s Twist (mám tu nahraných asi 52 dílů s českým vraždadabingem, kdyžtak můžu pučit).

    — pixy    09/01/10 04:41    #

  2. Držím palce.
    Duležité je nestát, ale stále se o něco (cokoliv) snažit ….

    — Pepa    09/01/10 08:04    #

  3. jejda tak hodne stesti a vitej zpet .-)

    — micker    09/01/10 10:26    #

  4. Hodně štěstí a věř, bude líp.

    — Oldřich Mládek    09/01/10 12:56    #

  5. Držim palce!

    — Milan Buzek    09/01/10 13:14    #

  6. Good luck.

    A nezapomeň že každá krize je příležitostí k osobnímu růstu. Snaž se z toho vytěžit co nejvíc, teď je na to dobrá doba.

    — Tom    09/01/10 13:33    #

  7. Tom: mno, prvne dumam nad tim, ze bych zkusil svuj management casu a ukolu zvladnout trochu sofistikovaneji nez jen v iCalu. Uvidim zda k necemu dojdu :)

    — Martin Ler    09/01/10 13:44    #

  8. Drž se chlape, vaření se ani od nikoho neuč stačí google a napsat co si chceš uvařit, já se takhle naučil hodně věcí a je to jednoduché neboj. Baba to zabolí, ale nejsi sám letos to nějak vztahům nepřeje :D drž se

    — iTOM    09/01/10 20:33    #

  9. Ahoj, kam tedy míří tvé kroky a pismenka? Pokud to tedy není tajné…

    — hledamte_najdute    09/03/10 05:41    #

  10. Teda… tys mě dostal.
    Asi to bude znít hloupě, jako kliše nebo tak něco, ale před 5lety (taky konec září) jsem zažil něco podobnýho. Přítulka pryč (po 8 letech vztahu), nová práce a starost kde budu vůbec bydlet…
    A teď jsem už přes rok ženatej (práce mi zůstala) a hrozně se těším na mimčo, které je na cestě…
    Zkrátka z každe změny se musí vytřískat to pozitivní, jinak by si člověk mohl rovnou vzít provaz a jít se zastřelit do rybníka.
    Jo když mi bylo nejhůř, kámoš mi povída: „Ženský jsou jako tramvaje, když z jedný vyskočíš, už se blíží dalši…" :-D Dneska musím říct, měl sakra pravdu.

    — FE    09/05/10 23:11    #

  11. …ze by ses zase nekdy ukazal v konferenci Klubu pratel pocitacu Macintosh? Myslim, ze bychom se od Tebe mohli mnohemu priucit.

    — kppm    09/06/10 00:58    #

  12. Ahoj Martine,
    já se před dvěma lety rozvedl, přestěhoval a změnil práci tak nějak najednou. No, přiznávám, trochu mi z toho hrabalo. Ani ne tak z rozvodu jako z rekonstrukce nově nabytého bydlení :-)
    Bude to znít jako klišé, ale začal jsem cvičit jógu, a opravdu mi hodně pomohla zase se srovnat.
    Good luck!

    — Pavel Tesař    09/08/10 10:48    #

Související články