Ja ti verím, Piussi!

17. 09. 2010, 2:33 · Ze života

ikonkaNa četné dotazy čtenářstva ohledně resuscitace blogu reaguji například tímto ublognutím. V živé paměti mám zuřivou hádku u mé recenze na poslední pražský koncert Jamese Browna, takže volím zápas ve volném stylu a vrhám se do ringu.

Po celý dnešní vcelku produktivní a rozlítaný den (rehabilitace, jednání, pracovní oběd, psaní článku, jednání, krátké jednání, dopisování článku v bageterii Boulevard) jsem se těšil na večer do Vagónu na koncert Živých kvetov. Slovenská kapela, kterou jsem poznal před pár lety díky kamarádce Ali. Na první poslech na koncertě jsem se trochu usmíval nad určitou naivitou textů, nezlomným optimismem a zápalem, se kterým se frontwomanka kapely Lucia Piussi “pokládá” do textů. Ale po pár posleších jsem zjistil, že mi vlastně přesně takováhle hudba vyhovuje – není bezelstně naivní, texty jsou optimistické, ale spíš navzdory životu, než že by ho ignorovaly. Často jsou o odchodu, někdy o útěku, část o (skončené) lásce, část skoro “protestsongy”. Živé kvety jsou angažované, nestojí stranou, zpívají o tom co je štve – ostatně Lucia Piussi se jako členka bratislavského divadla Stoka angažovala v dlouholetém “souboji” mezi Stokou a Bratislavou, který nakonec skončil prohrou divadla a jeho zánikem.

Kapela také reaguje na aktuální dění – nazpívala písničku Daniel Tupý o klukovi, kterého ubodali slovenští skinheadi (to ještě Kvety nevěděly, že pět let po činu budou všichni podezřelí osvobozeni). I nová skladba Hranice je z podobného soudku, reaguje na útok neonacistů zápalnými lahvemi na dům ve Vítkově obývaný romskou rodinou, po kterém zůstalo doživotně postižené děvčátko Natálka. Ostatně tuto sobotu bude v kostele U Salvátora uspořádaný Koncert pro Natálku, kde vystupují právě Živé kvety. Písničku jsem dneska slyšel na koncertě poprvé, tak trochu z ní šel mráz po zádech, ale chtě-nechtě jsem si vzpomněl na “Už zase bijou naše děti” od Nohavici. Myslím, že Živé kvety z toho vyšly lépe, ani po opakovaném poslechu nemám pocit, že by sklouzly do přehnaného patosu. Ostatně posoudit můžete sami, zde jsou některé skladby vč. Hranice ke stažení.

Na tom má dle mého lví podíl hlavně Lucia Piussi – nezbývá než si vypůjčit verš z jedné skladby: “Ja ti verím, Piussi!”. Zpívá opravdově, se zápalem a nasazením, člověk je ochoten jí věřit že každé slovo, které zpívá či až křičí do mikrofonu, které prožívá, myslí zcela a naprosto upřimně. Hudba naštěstí není jen kulisou, Živé kvety hrajou místy velice našlapaný rock a na všech muzikantech je vidět, že je to baví, že si koncert užívají.

A to i v situaci jako dnes, kdy Lucia byla hlasově poněkud indisponovaná a po odehrání koncertu prohlásila, že přišla o hlas. Po prvním přídavku si publikum vyskandovalo ještě jeden přídavek – kapela už odešla do šatny, odkud se po několika minutách vrátila a ještě jeden přídavek k našemu nadšení skutečně odehrála – Život je jen náhoda Osvobozeného divadla ve vlastním hudebním provedení.

Jsem rád, že jsem Živé kvety objevil. O české hudbě jsem se tuhle (v úterý) dočetl, že je melancholická, má temnou tonalitu (viz Respekt 37/10, rozhovor na str. 42), Živé květy tedy rozhodně do “českého” pojetí nespadají, sice se vyrovnávají přes hudbu se světem okolo, ale hledí vpřed optimisticky. Proto je mám rád, a hlavně proto, že to Lucii Piussi prostě věřím. A proto se těším na každý další koncert, abych si zase nabil baterky.

Ring je volný pro ostatní. V příštím kole buď dojde na písmenka na elektronickém papíře (mám čerstvě zapůjčenou čtečku Sony), nebo na nejnovějšího Hellboye v češtině.

Trvalý odkaz na tento příspěvěk

  1. Já jako nekritický fanoušek Živých kvetů nejsem úplně objektivní, ale ještě jeden faktor mluví pro tuhle kapelu: z těch cca 150 písniček, co ŽK vydali na deskách, není ani jedna vyloženě slabá a jen minimální počet by se dal označit za průměrné. Drtivá většina jsou výborné kusy a můu to poslouchat pořád a pořád dokola. ŽK jsou taky jedna z mála kapel, jejichž CD si koupím aniž bych ji slyšel, protože vím, že mě nezklamou.

    Měl jsem možnost s nimi strávit pár večerů po koncertech a ukázalo se, že nejen jejich tvorba, ale i oni sami jsou úžasní, ale asi jsem nic jiného nečekal ;)

    — Misha    09/18/10 08:55    #

Související články