Už vylétají chlapci z hnízda...
10. 04. 2004, 6:22 · Ze života
Ranní návraty domů (ať už ze “šichty” nebo z “pařby”) nebývají právě nejsvětlejším okamžikem dne, ale někdy se poštěstí natrefit na epizodku, která potěší a překvapí.
Na doprovod ptactva, resp. jeho ranní pípaní a zpívání na těchto cestách za rozbřesku jsem si zvykl a mám ho rád, byť je to taková tichá výčitka, že přece většina normálních lidí v době, kdy se ptáci budí, ještě spokojeně spí (například rodiče, že) a jen zoufalci se ještě (nebo už) toulají ulicemi nebo právě lezou do peřin.
Dneska jsem ale viděl poprvé (alespoň kam moje mírně děravá, čtvrt století používaná paměť sahá) jak tyhle pípající opeřené potvůrky začínají – když už jsem zahýbal do naší ulice, instinktivně jsem překročil něco, co vypadalo jako šedivý kus igelitu, do kterého se zrovna opřel vítr. Kupodivu to ale bylo nějaké moc “chlupaté” a hýbalo se to. Už jsem si myslel že nějaké ptáče se stalo obětí káněte nebo podobného predátora (jedno jsem jako malý pohřbíval na zahradě), ale kdeže. Ptáče udělalo frnk a nejistým, trochu neuspořádaným a náhodně směrovaným letem se snažilo vyhnout zemi, baráku a autům. Vzápětí dostalo podobně chaotický doprovod, se kterým se usadili na stromě (jedno hlavou dolů :). Chvilku ještě poletovali obdobným způsobem kolem a já sem to jejich dovádění jenom mohl sledovat s úsměvem, protože to bylo opravdu roztomilé. Celé to netrvalo déle než pár desítek vteřin, ale jako typické “městské dítě” mě tato jednoduchá epizodka okouzlila. Tak si ani nejsem jist, jestli to opravdu byli mladí vrabčáci, nebo nějaká jiná ptáčata. Každopádně, po nevyspalých a oteklých tvářích ranních spolucestujících, či nevábných bezdomovcích, bydlících v MHD, to bylo pro mě krásný ranní dáreček. Inu, i pro takovéto “prkotinky” je krásné žít :). Dobrou noc!
— micker 12.5.2004 21:52 #